Noetickou trilogii tvoří díla Hordubal1, Povětroň2 a Obyčejný život3.

Autor a doba

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Středoškolská studia začal v Hradci Králové, posléze pokračoval v Brně a skončil maturitou v Praze. Následně studoval filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (v letech 1910–1911 studoval v Berlíně a Paříži). V listopadu 1915 byl promován na doktora filozofie.

Působil v redakci Národních listů a Lidových novin. Jako dramaturg a režisér pracoval v Městském divadle na Královských Vinohradech. Po mnichovské konferenci (29.–30. září 1938) musel čelit nenávistné kampani a bojovat proti českému fašismu. Zemřel 25. prosince 1938 na zápal plic.

Téma

Hlavní myšlenkou trilogie je noetická relativizace (noetika, epistemologie, gnozeologie, z řec., teorie poznání, filosofická disciplína, která zkoumá podmínky, způsoby a věrohodnost poznání4). Neboli přesvědčení, že neexistuje jedna pravda, neexistuje jediný pravdivý pohled na svět. Čapek příběhy zpochybňuje přesvědčení o plné poznatelnosti světa a pokládá otázku do jaké míry je člověk schopen poznat pravdu o skutečnosti i o sobě samém.

Referát

Přestože se jedná o trilogii jsou knihy vzájemně žánrově a jazykově odlišné a noetické tématika je nahlížena vždy z jiného pohledu.

Hordubal

Román Hordubal vyšel v roce 1932 na pokračování v Lidových novinách.5

Ačkoliv se tento příběh v některých jednotlivostech opírá o skutečnou událost, jest a chce být jen fikcí a nesnaží se ani o jakoukoli věrnost folkloristickou.

Děj románu, který je rozdělený do tří knih, se odehrává na Podkarpatské Rusi a je inspirovaný žánrem balady.

V první knize se hlavní hrdina Juraj Hordubal vrací z Ameriky, kde osm let pracoval jako horník, do své rodné vesnice Krivé. Své ženě Polaně a dceři Hafii posílal peníze na přilepšenou (prvních pár let, pak mu zemřel kamarád, který mu v tom pomáhal). Odmlčení zřejmě způsobilo odloučení, se který Hordubal nepočítal. Vrací se plný ideálů a nadějí, ale ve vsi se setkává s nepřijetím a neporozuměním – od svých starých přátel je vzdálen. Všechny tyto události spějí k jeho vnitřnímu rozkolu, onemocnění a zabití.

Druhá kniha je o vyšetřování Hordubalovy vraždy. Četníci Gelnaj a Biegel se snaží zjistit pravdu o Hordubalově zavraždění. Ukáže se, že byl zavražděn, ačkoliv byl těžce nemocný a do rána by zemřel. Obviněni jsou jeho žena Polana a čeledín Štěpán Manya, se kterým Polana pravděpodobně Hordubala podváděla.

Poslední třetí kniha je přepisem soudního procesu nad Polanou Hordubalovou a Štěpánem Manyou, který skončí odsouzení Štěpána Manyi na doživotí a Polany na dvanáct let.

Třem knihám románu Hordubal odpovídají tři umělecké postupy, které Čapek použil, aby problematizoval pravdivost lidského poznání.6

V první knize se Čapek využívá vnitřní vypravěčskou perspektivu, nevlastní a polopřímou řeč. Snaží se vystihnout rozdíl mezi tím, jak Hordubal prožívá svět a jak Hordubala vnímá okolní svět. Například při jízdě vlakem Hordubal nadšeně prožívá svůj návrat, ale spolusedící jím opovrhují. Na konci této knihy jsem byl přesvědčen, že Hordubala zabili Polana a čeledín.

Druhá kniha je v duchu Povídek z jedné a druhé kapsy. Čapkovi četníci spolu hovoří v dialogu a přímou řečí a vyšetřují, ale čím jasněji a neproblametičněji mezi sebou hovoří a vysvětlují si kroky vedoucí k Hordubalově vraždě, tím více je situace nejasnější. Argumenty, které četník Biegel předkládá jsou neúplné, a tak jsem jako čtenář znejistil.

Třetí kniha je vrcholem totálního znejistění. Čapek zapisuje úřední (objektivní) řečí průběh soudního procesu. Podává se jednoznačné vysvětlení vedoucí k rozsudku, ale čím víc je řeč objektivní, tím víc se zastírá podstata skutku. Byl jsem zmaten. Objektivní řeč není schopna zachytit život hrdinů ani podstatu skutků, které vykonali. Čapek tím také problematizuje spravedlnost a to, že k poznání pravdy nestačí jen jediný perspektiva.

Povětroň

Nemocnice. Větrno. Na nemocniční lůžko se dostává popálený spoluletec, který za vichřice ztroskotal – pilot zahynul. Je celý ovázaný, pomalu mu slábne srdce – umírá. Informace o něm skoro žádné nejsou. Nad jeho postelí je napsáno Případ X.

U jeho lůžka ho hlídá jeptiška, která o letci vypráví první povídku – dva navazující sny o napraveném hříšníkovi. Druhou povídku vypráví jasnovidec o zrazeném chemikovi. Poslední napsal básník – o bohatém synovi, který se vzbouřil otci a odletěl do okolí Kuby. Tak ztratil paměť a začal sloužit obchodníkovi, když si při podepisování vzpomene, kdo je, rozhodne se vrátit a poměry napravit. Všechny tři povídky, ale končí tou leteckou katastrofou.

V Povětroni Karel Čapek ukazuje, nakolik vlastní osud a osobnost ovlivňuje vidění světa. A tak příběh neznámého letce nechává nad jeho nemocničním lůžkem vyprávět tři různé postavy: jasnovidce, jeptišku a básníka. Vznikají tak tři (nebo čtyři přičtu-li výklad chirurgův, který ostatní příběhy provádí) stejně pravděpodobné příběhy, ale pravda přesto zůstává skryta.7

Obyčejný život

Co se stane, když člověk těsně před svou smrtí napíše životopis svého obyčejného života? Nejdříve se zdá, že byl doopravdy obyčejný až nudný. Poté se však ukáže, že realita není tak jednoduchá, že jeho život se skládal z několika paralelních životů a ani člověk sám není schopen svůj život pochopit.

Zpočátku Čapek používá jednoduchý životopisný styl vyprávění, ale poté, co je celý život převyprávěn poprvé, nastoupí vnitřní rozhovor autora se sebou samým, který dovolí kriticky náhlédnout životní osud.

Klíčové problémy

Pro moje pochopení Čapkova díla byl zásadní jeho Doslov8, kde čtenáři pomáhá interpretovat a použít správná slova pro porozumění trilogii.

V Hordubalovi se ukazuje, jak kruté může být naše poznání druhého člověka, jak je třeba snažit se poznávat spravedlivěji, nebo si aspoň víc vážit toho, co o něm víme. Třikrát je vyprávěn stejný příběh a čtenář cítí, jak se množí rozpory a nesrovnalosti.

Tím není řečeno, že není pravdy; ale je hlubší a těžší, i skutečnost je rozměrnější a složitější, než jak obyčejně přijímáme.

Naopak v Povětroni nejde o to, že by se výklady rozcházeli. Spíše je nápadné, jak se v jistých věcech podobají (nepoznal maminku, letěl ze Západní Indie atd.). Pozoruju však, jak každý do života bezvědomého letce promítá své zkušenosti a náklonnosti (objektivní výklad doktorů, láska a viny milosrdné sestry, abstraktní a intelektuální konstrukce jasnovidce, fabulační proces básníkův), jak naše chápání druhého lidského života je relativní.

Jak ukrutně veliká a složitá, jak prostorná je skutečnost, když v ní je dost místa pro tolik různých interpretací!

Na konci Doslovu Čapek popisuje nutnost sepsání Obyčejného života. Musíme totiž nejprve dobře poznat sebe sama, protože ho vkládáme do života ostatních. Obyčejný život je o porozumění sobě samému a teprve tam vidíme tu mnohost vlastního života, která nám pomáhá poznávat životy ostatních. Čapek píše: Vždyť je to v pořádku, vždyť právě proto můžeme poznávat a chápat mnohost, že sami jsme taková mnohost!

Ten život vyprávěný v Obyčejném životě mě zaráží. Ovlivněn Platónem a Patočkou postrádám v tom životě jednotící prvek jeho mnohosti. Tu péči o duši, která směřuje k autenticitě života, k jeho jednotě, která mu dá společný smysl (nebo alespoň jeho hledání).

Resumé

Čapek se v jeho noetické trilogii snaží postihnout problém pravdy. Její mnohosti, složitosti a těžkosti. V románu Hordubal ukazuje jak různé druhy popisu nestačí, jak nevystihují správně. Povídky v Povětroni nás staví před problém projekce vlastních zkušeností do druhého života, protože oni neodmyslitelně naše poznání ovlivňují, a tak vznikají různé poznání stejné věci. Trilogii zakončuje dílo Obyčejný život, které se vrací k poznání sebe sama. Je nutné poznat sebe sama, abychom mohli poznávat ostatní, jak se o to snaží postavy v Povětroni. Ale i v sobě nacházíme tu mnohost možných vysvětlení, tu složitost poznání lidského člověka.

Poznámky

  1. ČAPEK, Karel. Hordubal. Vydala Městská knihovna v Praze v Edici Bratři Čapkové. V MKP 2. opravené vydání. Verze 1.0 z 19. 1. 2018. ISBN 978-80-7587-035-3. Dostupné online. ↩

  2. ČAPEK, Karel. Povětroň. Vydala Městská knihovna v Praze v Edici Bratři Čapkové. V MKP 2. opravené vydání. Verze 1.0 z 19. 1. 2018. ISBN 978-80-7532-944-1. Dostupné online. ↩

  3. ČAPEK, Karel. Obyčejný život. Vydala Městská knihovna v Praze v Edici Bratři Čapkové. V MKP 2. opravené vydání. Verze 1.0 z 19. 1. 2018. ISBN 978-80-7532-947-9. Dostupné online. ↩

  4. SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-884-6. ↩

  5. ODAHA, Karel. Karel Čapek: Hordubal. V noci jsem snil, že jsem motýlem. Dostupné online. ↩

  6. WIENDL, Jan. Karel Čapek: Hordubal. Mluvící hlavy FF UK. Dostupné online na YouTube. ↩

  7. PETROŠOVÁ, Eva. Karel Čapek: Povětroň. Český rozhlas Dvojka. Dostupné online. ↩

  8. Doslov. ČAPEK, Karel. Obyčejný život. Vydala Městská knihovna v Praze v Edici Bratři Čapkové. V MKP 2. opravené vydání. Verze 1.0 z 19. 1. 2018. ISBN 978-80-7532-947-9. Dostupné online. ↩